úterý 20. září 2011

Vzdělávání dětí i dospělých

Po včerejších zkušenostech jsem si vzal i svetr - a pak mi bylo celý den horko - venku i uvniř. Fini asi už zahájili topnou sezónu a ve všech budovách, kde jsme byli (nejen dnes) bylo přetopeno.
Dopoledne jsme se zabývali vzděláváním dospělých, odpoledne jsme navštívili školu ve městě Tuusula na pak vzdělávací centrum pro dospělé tamtéž.

Dopoledne - Asociace pro vzdělávání dospělých. Jde o neformální vzdělávání, tj. absolvent sice dostane certifikát, ale nezískává tím kvalifikaci. Severský systém Folk building funguje. Je štědře dotován státem a vzdělává se celá polovina (!) z 5,2 miliónů obyvatel Finska. Stát hradí 50%, municipalita dalších 30%, takže na lidi zbývá 20% - a to pak třicetihodinový kurz vyjde bratru na 30 EUR.
Kdo učí v centrech vzdělávání dospělých? Ve 400 centrech učí cca 2000 učitelů na plný úvazek (lidi s univerzitním vzděláním), ale ještě mnohem více lektorů na částečný úvazek.
Ve Finsku existují také tzv. Folkhigh schools, které mohou vyplnit případnou roční přestávku mezi střední a vysokou školou.

Odpoledne jsme jeli autobusem hromadné dopravy do města Tuusula (asi 45 minut jízdy z Helsink). Cestou od autobusu ke škole nás zaujala spousta obrovských hub, co tam volně rostly a nikdo je nesbíral. Takové jsem viděl jen v kině v Mrazíkovi, tam je ale sbírali medvědi.
Škola v Tuusule byla pěkná. Na úvod jsme poobědvali ve školní jídelně - jídlo chutné, odběr jídla samoobsluhou, polévky zřejmě nevedou. Hodně se tam k jídlu pije mléko.
Prohlédli jsme si společně třídy na 1. stupni a pak jsme se dělili podle zájmu na několik skupin, které šly do hodin. Vybral jsem si House economy. Měl jsem sice představu o domácím účetnictví apod., ale vyklubalo se z toho obyčejné vaření. Ale nelitoval jsem, v takovém dějepisu nebo biologii kolegové určitě nedostali od žáků výbornou čerstvě upečenou buchtu. :-)
Pak jsme měli přednášku. Zajímavosti z ní:
  • "ŠVP" - existuje celostátní kurikulum, školy si dělají podle toho vlastní, ale taky města dělají jednotná kurikula pro své školy. Není to povinné, ale dělají to prakticky všude. Výsledek: školy ve městě se nijak neliší, takže se ani nepředpokládá, že by si rodiče vybrali jinou školu než tu, co je nejblíže.
  • Dojíždění do školy je zdarma, pokud dítě bydlí dál než 5 km, v Tuusula tuto vzdálenost zmenšili na 3 km.
  • Speciální podpora - hodně peněz jde na podporu těch žáků, co potřebují spec. péči. Cílem je co nejmenší odpad ze systému, z toho možná plynou ty dobré výsledky v PISA.
  • Škola, kde jsme byli, má třídy od 0. do 9., roční rozpočet cca 4 mil. EUR.
Adult Education Centre - jedno konkrétní centrum pro vzdělávání dospělých. Vyslechli jsme přednášku a podívali se do hodiny malování (super!) a do krejčovské dílny.
Kurzy tu probíhají trochu ráno, trochu odpoledne, ale hlavně večer. Statistika tohoto centra za rok 2010: 10210 odučených hodin v 501 kurzech. Toto zajišťuje ředitelka centra se 3 učiteli na plný úvazek, 2 a půl asistenty a 140 učiteli (lektory) na částečný úvazek. Nejvíce frčí umění, řemesla a jazyky, pak pohybové aktivity, v menší míře ICT a další. Letáky s nabídkou jdou každoročně do všech domácností v Tuusula.


Další zajímavosti z finského školství:
Podpora výuky jazyků. Učí se dva jazyky, co nejsou cizí. Někteří Finové mají jako rodný jazyk finštinu a ve škole se učí také švédsky. Jiní zase naopak. Ten druhý jazyk se nazývá v jejich systému B-jazyk. Pak se ještě učí už od malých tříd A-jazyk, ten je skutečně cizí jazyk, nejčastěji angličtina. Během pobytu jsme nenarazili na představitele školy či jiné instituce, který by s námi nebyl schopen mluvit anglicky. A co vy, čeští ředitelé?
Projekty: o ty moc zájem nemají, proč taky, když je štědře financuje stát. Není divu, že projekty jsou pak pro ně jen moc práce navíc na úkor vzdělávání.
Maturita: středoškolské vzdělávání trvá přibližně 3 roky (není to jednotné, protože je tam ten dříve popisovaný kurzový systém). Maturita je dobrovolná. Někteří si maturitu z určitých předmětů dělají už na začátku posledního ročníku studia.
Inspektoři vyhynuli: celý finský školský systém je založený na důvěře. Kromě maturity, která je jednotná, neexistují žádné celoplošné srovnávací testy. Inspekci zrušili v roce 1991 a nikomu nechybí.

Žádné komentáře:

Okomentovat