Ráno jsme se museli bleskově nasnídat. V sedm otevírali restauraci a v 7:15 jsme odjížděli na letiště. Let byl klidný, počasí lepší než při příletu. Obzvláště let z Prahy do Mošnova byl díky nižší letové výšce (cca 5 km) a známé krajině pěkný. Cestou jsme např. viděli protaženou přehradu Pastviny ve východních Čechách, pak naše moravská městečka od Prostějova až po Odry a Klimkovice a nakonec i Ostravu. V Mošnově probíhal den NATO, tak jsme čekali, co vše ze vzduchu uvidíme, ale byla to pouze auta zaparkovaná na zemi pod námi. Před přistáním s námi letadlo dost houpalo a házelo, takže jsme byli rádi, když jsme se ocitli zase na pevné zemi. Bezprostředně po našem příletu odstarovali akrobati - Baltické vosy, takže jsme to měli i s přehlídkou. Čekal jsem komplikace s dopravou do Příbora, ale no problem a brzy už mě přivítal výborný domácí oběd a k tomu černé pivo.
Tak skončila poznávací cesta za finským školstvím. Celý tento blog jsem psal v časové posloupnosti, jak jsem to prožíval. Na mnohé věci jsem postupně měnil názor, ale v blogu jsem své dřívější poznámky neměnil. Jsou to tedy moje zážitky a dojmy, nikoliv odborné pojednání o školském systému ve Finsku.
Fotky ze zpáteční cesty jsou opět ve finské fotogalerii https://picasaweb.google.com/103626790612647825074/Finsko
sobota 24. září 2011
pátek 23. září 2011
Poslední škola
Dnes jsme navštívili jedno lyceum a odpoledne jsme zašli na velvyslanectví.
Helsinki Normal Lyseum v sobě zahrnuje lower secondary a upper secondary, čili 7.-9. třídu a gymnázium. Je to zase fakultní škola helsinské university, stejně jako ta Viikki v pondělí. Mají asi 550 žáků. Ve třídách mají tak 15-20 žáků (jako fakultní škola mají povoleny o 25% nižší počty než ostatní školy). Vyučování začíná v 8:15, v pátek se vždy po 1. hodině scházejí všichni v posluchárně, kde si upevňují ducha sounáležitosti se školou. Vyučovací hodina trvá 75 minut. Na tuto délku přešli před pár lety. Je to efektivnější, protože toho více stihnou. V matematice je to moc dlouhé na soustředění, tak si uprostřed dávají pauzu vyplněnou konzultacemi, prostě volnější činností.
Výuka je rozdělena do 5 period (termů), v každé periodě se mohou (nemusí) učit jiné předměty. Např. v 8. ročníku je fyzika či chemie pouze v jednom termu, kdežto matika či cizí jazyk ve více. Perioda trvá zpravidla 8 týdnů. Zůstaňme u fyziky. V 8. ročníku ji mají jen v jedné z těch period. Zajímavé je pořadí témat: v 7. třídě začínají vlněním, optikou, elektronikou, končí v 9. třídě mechanikou. Tedy trochu naopak než u nás. Osmáci mají v periodě 3 hodiny fyziky týdně (po 75 min.).
Ty periody jsou všude na upper. Na lower bývají většinou normální pololetí, ale na této škole mají také ty periody.
Zúčastnil jsem se celé hodiny fyziky v 8. ročníku. Mladá sympatická učitelka Elena (dál jsem si to nezpamatoval) to s žáky uměla. Žáků bylo 17. Probírali tlak.
Na začátku hodiny opakovali řešení nějakého úkolu z minula. Přes vizualizér jim promítala předměty z různých materiálů a cosi o nich finsky brebentili. Vizualizér je zřejmě povinnou výbavou všech finských tříd. Pak se pustili do tlaku. Definovali si jej jako podíl síly a plochy a zjišťovali svůj vlastní tlak na podlahu. Ze své hmotnosti si vypočítali tíhovou sílu a plochu určili obkreslením boty na čtverečkovaný papír. Paní učitelka to předváděla na sobě. Nazapomněli se zabývat i převodem čtevrečních centimetrů na čtvereční metry, žáci sami připomněli, že musí tu plochu vynásobit dvěma (mají 2 nožičky). Pak to dělal každý z nich sám. Taky jsem si to zkusil a podle mých výzkumů můj tlak na podlahu je asi 15 kPa. Když byli hotoví, diskutovali o tom vzájemně. Paní úča chodila kolem nich a zapojovala se do diskuzí. Ti, co byli dříve hotovi, zabývali se čímkoliv jiným. Kluci navzájem zkoušeli rukama páku, holky si posílali nějaké SMSky, ale jakmile ostatní skončili a začali se věnovat látce, zase všichni dávali pozor. Jednu holku to vůbec nebavilo - sama nám to řekla, když jsme se jí zeptali. Bylo to na ní i vidět. Nebyla tak aktivní, ale všechno, co měla dělat, také udělala.
Když všichni spočítali svůj tlak, diskutovali o výsledcích. Jaktože velký kluk nemá větší tlak něž někdo menší? Protože má ten větší i větší plochu chodidel. Jedna z děvčat měla boty na podpadcích - hned to vycházelo jinak. Myslím si, že takto si to, jak se počítá tlak, musel zapamatovat každý. Pak se ještě bavili o tlaku atmosférickém a hydrostatickém a hodina skončila.
Žáci odešli a paní učitelka s námi ještě asi půl hodiny rozebírala a diskutovala. Od ní mám některé ty chytrosti v úvodu a pokračuji dalšími:
Fyzika v osmičce je tedy jen jednu periodu. Na konci je větší test (mohou být i dva), mezitím i pár kratších. Zásadně písemně, ne u tabule. Ale když dostávají domácí úkoly, může někdo dobrovolně přijít k tabuli a rozebrat to. Nevadí, když je to špatně, protože i chybami se učí. Taky hodnotí jejich aktivitu. Známky ve Finsku mají hodnotu od 4 do 10. Tato třída je dobrá, má průměr 7,5.
Zatímco na lower secondary se dostanou podle místa bydliště, na upper je to podle známek v 9. třídě, na toto lyceum berou s průměrem >9, protože je to velmi prestižní škola. Ale dle slov p. učitelky, i na jiných středních školách, kde nejsou tak přísná kritéria, je kvalita srovnatelná. Běžně berou na střední odborné školy s průměrem 7-8, ale je o ně vzrůstající zájem, takže někde jsou přísnější požadavky než na všeobecné SŠ.
Ještě k domácím úkolům: jsou povinné. Když někdo jednou - dvakrát nemá, ještě to tolerují. Když někdo nemá třikrát, škola kontaktuje rodiče a řeší to s nimi.
Když někdo déle chybí, věnuje se mu pak speciální pedagog, aby to dohnal.
Pak jsme tam šli do školní jídelny na oběd. Poté, co jsem viděl, že je i polévka, zajásal jsem. Konečně! Vzápětí jsme ovšem zjistili, že je pátek, tudíž postní den, a proto je pouze polévka. Ale na druhé straně jsme ocenili, že to jde. Prošlo by to u nás přes všechny ty byrokratické stravovací normy? No a já jsem to pořešil tak, že jsem si dal 2 talíře (stejně byly na výběr 2 druhy) a byl tam i chleba.
Pak jsme ještě absolvovali přednášku pana ředitele v posluchárně. Pár dalších faktů z ní:
Po skončení každé periody se všichni učitelé sejdou na takovém teambuildingu, kde si vyměňují zkušenosti.
Maturita: celkem 4 zkoušky, vybírají z rodného jazyka, druhého národního jazyka (tj. finština/švédština), matematiky, cizího jazyka, humanitních a přírodovědných předmětů. Jediný povinný je mateřský jazyk, nedá se maturovat z informatiky.
Výuka náboženství je povinná. Pro většinové luterány není problém, pro menšinová náboženství musí být aspoň tři. Je-li jich méně, mají spolu s ateisty místo toho etiku.
Poslední oficiální návštěvou bylo naše přijetí na velvyslanectví České republiky. Pan Bažant, zástupce velvyslance je sympaťák, zvláště pro mě pak poté, co vyšlo najevo, že do práce jezdí na kole. Má to 10 kilometrů.
Dnes jsme vyjímečně skončili dříve, takže jsem měl čas zajít do zvláštního kostela vytesaného do skály. Více jistě napoví fotky, ale tu atmosféru s hudbou nevystihnou. Bylo to úchvatné.
Večeři jsme měli v domě Vltava, kde jsme pak v užším kroužku chystali strukturu prezentace o finském školství a o naší stáži.
Aktualizoval jsem fotogalerii Finsko, ale popisy těch fotek už nechám na doma. Zítra se letíme...
Helsinki Normal Lyseum v sobě zahrnuje lower secondary a upper secondary, čili 7.-9. třídu a gymnázium. Je to zase fakultní škola helsinské university, stejně jako ta Viikki v pondělí. Mají asi 550 žáků. Ve třídách mají tak 15-20 žáků (jako fakultní škola mají povoleny o 25% nižší počty než ostatní školy). Vyučování začíná v 8:15, v pátek se vždy po 1. hodině scházejí všichni v posluchárně, kde si upevňují ducha sounáležitosti se školou. Vyučovací hodina trvá 75 minut. Na tuto délku přešli před pár lety. Je to efektivnější, protože toho více stihnou. V matematice je to moc dlouhé na soustředění, tak si uprostřed dávají pauzu vyplněnou konzultacemi, prostě volnější činností.
Výuka je rozdělena do 5 period (termů), v každé periodě se mohou (nemusí) učit jiné předměty. Např. v 8. ročníku je fyzika či chemie pouze v jednom termu, kdežto matika či cizí jazyk ve více. Perioda trvá zpravidla 8 týdnů. Zůstaňme u fyziky. V 8. ročníku ji mají jen v jedné z těch period. Zajímavé je pořadí témat: v 7. třídě začínají vlněním, optikou, elektronikou, končí v 9. třídě mechanikou. Tedy trochu naopak než u nás. Osmáci mají v periodě 3 hodiny fyziky týdně (po 75 min.).
Ty periody jsou všude na upper. Na lower bývají většinou normální pololetí, ale na této škole mají také ty periody.
Zúčastnil jsem se celé hodiny fyziky v 8. ročníku. Mladá sympatická učitelka Elena (dál jsem si to nezpamatoval) to s žáky uměla. Žáků bylo 17. Probírali tlak.
Na začátku hodiny opakovali řešení nějakého úkolu z minula. Přes vizualizér jim promítala předměty z různých materiálů a cosi o nich finsky brebentili. Vizualizér je zřejmě povinnou výbavou všech finských tříd. Pak se pustili do tlaku. Definovali si jej jako podíl síly a plochy a zjišťovali svůj vlastní tlak na podlahu. Ze své hmotnosti si vypočítali tíhovou sílu a plochu určili obkreslením boty na čtverečkovaný papír. Paní učitelka to předváděla na sobě. Nazapomněli se zabývat i převodem čtevrečních centimetrů na čtvereční metry, žáci sami připomněli, že musí tu plochu vynásobit dvěma (mají 2 nožičky). Pak to dělal každý z nich sám. Taky jsem si to zkusil a podle mých výzkumů můj tlak na podlahu je asi 15 kPa. Když byli hotoví, diskutovali o tom vzájemně. Paní úča chodila kolem nich a zapojovala se do diskuzí. Ti, co byli dříve hotovi, zabývali se čímkoliv jiným. Kluci navzájem zkoušeli rukama páku, holky si posílali nějaké SMSky, ale jakmile ostatní skončili a začali se věnovat látce, zase všichni dávali pozor. Jednu holku to vůbec nebavilo - sama nám to řekla, když jsme se jí zeptali. Bylo to na ní i vidět. Nebyla tak aktivní, ale všechno, co měla dělat, také udělala.
Když všichni spočítali svůj tlak, diskutovali o výsledcích. Jaktože velký kluk nemá větší tlak něž někdo menší? Protože má ten větší i větší plochu chodidel. Jedna z děvčat měla boty na podpadcích - hned to vycházelo jinak. Myslím si, že takto si to, jak se počítá tlak, musel zapamatovat každý. Pak se ještě bavili o tlaku atmosférickém a hydrostatickém a hodina skončila.
Žáci odešli a paní učitelka s námi ještě asi půl hodiny rozebírala a diskutovala. Od ní mám některé ty chytrosti v úvodu a pokračuji dalšími:
Fyzika v osmičce je tedy jen jednu periodu. Na konci je větší test (mohou být i dva), mezitím i pár kratších. Zásadně písemně, ne u tabule. Ale když dostávají domácí úkoly, může někdo dobrovolně přijít k tabuli a rozebrat to. Nevadí, když je to špatně, protože i chybami se učí. Taky hodnotí jejich aktivitu. Známky ve Finsku mají hodnotu od 4 do 10. Tato třída je dobrá, má průměr 7,5.
Zatímco na lower secondary se dostanou podle místa bydliště, na upper je to podle známek v 9. třídě, na toto lyceum berou s průměrem >9, protože je to velmi prestižní škola. Ale dle slov p. učitelky, i na jiných středních školách, kde nejsou tak přísná kritéria, je kvalita srovnatelná. Běžně berou na střední odborné školy s průměrem 7-8, ale je o ně vzrůstající zájem, takže někde jsou přísnější požadavky než na všeobecné SŠ.
Ještě k domácím úkolům: jsou povinné. Když někdo jednou - dvakrát nemá, ještě to tolerují. Když někdo nemá třikrát, škola kontaktuje rodiče a řeší to s nimi.
Když někdo déle chybí, věnuje se mu pak speciální pedagog, aby to dohnal.
Pak jsme tam šli do školní jídelny na oběd. Poté, co jsem viděl, že je i polévka, zajásal jsem. Konečně! Vzápětí jsme ovšem zjistili, že je pátek, tudíž postní den, a proto je pouze polévka. Ale na druhé straně jsme ocenili, že to jde. Prošlo by to u nás přes všechny ty byrokratické stravovací normy? No a já jsem to pořešil tak, že jsem si dal 2 talíře (stejně byly na výběr 2 druhy) a byl tam i chleba.
Pak jsme ještě absolvovali přednášku pana ředitele v posluchárně. Pár dalších faktů z ní:
Po skončení každé periody se všichni učitelé sejdou na takovém teambuildingu, kde si vyměňují zkušenosti.
Maturita: celkem 4 zkoušky, vybírají z rodného jazyka, druhého národního jazyka (tj. finština/švédština), matematiky, cizího jazyka, humanitních a přírodovědných předmětů. Jediný povinný je mateřský jazyk, nedá se maturovat z informatiky.
Výuka náboženství je povinná. Pro většinové luterány není problém, pro menšinová náboženství musí být aspoň tři. Je-li jich méně, mají spolu s ateisty místo toho etiku.
Poslední oficiální návštěvou bylo naše přijetí na velvyslanectví České republiky. Pan Bažant, zástupce velvyslance je sympaťák, zvláště pro mě pak poté, co vyšlo najevo, že do práce jezdí na kole. Má to 10 kilometrů.
Dnes jsme vyjímečně skončili dříve, takže jsem měl čas zajít do zvláštního kostela vytesaného do skály. Více jistě napoví fotky, ale tu atmosféru s hudbou nevystihnou. Bylo to úchvatné.
Večeři jsme měli v domě Vltava, kde jsme pak v užším kroužku chystali strukturu prezentace o finském školství a o naší stáži.
Aktualizoval jsem fotogalerii Finsko, ale popisy těch fotek už nechám na doma. Zítra se letíme...
čtvrtek 22. září 2011
Tallinn
Dnes to poprvé vůbec nebude o školství. Měli jsme volný den, tak jsme se domluvili a vydali jsme se trajektem do Estonska na návštěvu Tallinnu.
S námi i mnoho Finů. Většinou s kufry, které byly ráno podezřele lehké - prázdné! Zato večer se vraceli zpět s těžkými cinkajícími kufry plnými chlastu. Někteří ani neměli kufr, krabice s alkoholem měli naskládané na takovém rudlu na kolečkách. A vrcholem byla jedna mamina s kočárkem, ve kterém chybělo mimino. Zato byl od podvozku až po boudičku narvaný lahvemi.
Ale vraťme se zpět k dopoledni. Jeli jsme trajektem Superstar, cesta trvala asi dvě hodiny. Většinu času jsme trávili v pohodlí měkkých sedaček, protože venku bylo hnusně, deštivo a větrno. Jasně, že jsem se také procházel po otevřené palubě, ale vítr byl tak silný, že se skoro nedalo chodit. A až na záď jsem si ani netroufnul, nebyl jsem si jistý, zda bych neskončil přes palubu.
V Tallinnu počasí střídavé, chvíli pršelo, chvíli jen zamračeno. Měli jsme čas asi čtyři hodiny a pro mě osobně to bylo tak akorát. Prošel jsem se nad i pod hradbami, vlezl do několika kostelů, podíval se na náměstí. Tallinn je pěkné město. Obzvlášť mě zaujal pod hradbami takový park s přírodními expozicemi zřejmě symbolizujícími Estonsko. Něco z toho je na fotkách.
Tady jsou tallinnské fotky: https://picasaweb.google.com/103626790612647825074/Estonsko.
O cestě zpět už byla řeč, zase bylo škaredě, ale pak zpoza mraků a do deště vykouklo zapadající slunce a potěšilo nás duhou. Z moře jsme duhu ještě neviděl. Šťastně jsme dopluli, i když tentokrát se loď jmenovala pouze Star.
Cestou z přístavu jsme nejprve potkali manifestační jízdu cyklistů. Jelo kolem nás mnoho desítek (ne-li set) cyklistů, všichni vzorně svítili, k tomu cinkali na své zvonky a klaksony.
O kus dál jsme se zase připletli do nějaké demonstrace. Jak jsme tak šli vzorně ve skupině, najednou v čele před námi šli nějací lidé, cosi pokřikovali a mávali transparenty. Ale třeba šli jen na fotbal...
S námi i mnoho Finů. Většinou s kufry, které byly ráno podezřele lehké - prázdné! Zato večer se vraceli zpět s těžkými cinkajícími kufry plnými chlastu. Někteří ani neměli kufr, krabice s alkoholem měli naskládané na takovém rudlu na kolečkách. A vrcholem byla jedna mamina s kočárkem, ve kterém chybělo mimino. Zato byl od podvozku až po boudičku narvaný lahvemi.
Ale vraťme se zpět k dopoledni. Jeli jsme trajektem Superstar, cesta trvala asi dvě hodiny. Většinu času jsme trávili v pohodlí měkkých sedaček, protože venku bylo hnusně, deštivo a větrno. Jasně, že jsem se také procházel po otevřené palubě, ale vítr byl tak silný, že se skoro nedalo chodit. A až na záď jsem si ani netroufnul, nebyl jsem si jistý, zda bych neskončil přes palubu.
V Tallinnu počasí střídavé, chvíli pršelo, chvíli jen zamračeno. Měli jsme čas asi čtyři hodiny a pro mě osobně to bylo tak akorát. Prošel jsem se nad i pod hradbami, vlezl do několika kostelů, podíval se na náměstí. Tallinn je pěkné město. Obzvlášť mě zaujal pod hradbami takový park s přírodními expozicemi zřejmě symbolizujícími Estonsko. Něco z toho je na fotkách.
Tady jsou tallinnské fotky: https://picasaweb.google.com/103626790612647825074/Estonsko.
O cestě zpět už byla řeč, zase bylo škaredě, ale pak zpoza mraků a do deště vykouklo zapadající slunce a potěšilo nás duhou. Z moře jsme duhu ještě neviděl. Šťastně jsme dopluli, i když tentokrát se loď jmenovala pouze Star.
Cestou z přístavu jsme nejprve potkali manifestační jízdu cyklistů. Jelo kolem nás mnoho desítek (ne-li set) cyklistů, všichni vzorně svítili, k tomu cinkali na své zvonky a klaksony.
O kus dál jsme se zase připletli do nějaké demonstrace. Jak jsme tak šli vzorně ve skupině, najednou v čele před námi šli nějací lidé, cosi pokřikovali a mávali transparenty. Ale třeba šli jen na fotbal...
středa 21. září 2011
Příprava učitelů a DVPP
Dnes jsme se zaměřili na vzdělávání učitelů. Dopoledne jsme strávili na pedagogické fakultě helsinské university a odpoledne ve středisku pro vzdělávání učitelů ("finský KVIC").
Universita Helsinky je zajímavá tím, že byla založena v Turku. :-) Prohlédli jsme si její pedagogickou knihovnu plnou různých učebnic pro děti a absolvovali jsme několikahodinovou přednášku s diskusí o učitelském studiu.
Učitelé na 1. stupni, tj. v 1.-6. třídě (primary school) se nazývají class teachers a učí ve své třídě všechny předměty. Učitelé na 2. stupni (7.-9., lower secondary) a na střední škole (upper secondary) se nazývají subject teachers, mají jeden hlavní předmět (major subject) a jeden vedlejší (minor subject).
Jak probíhá studium? Je o ně obrovský zájem a berou jen ty nejlepší. Např. v roce 2008 se na class teacher hlásilo 1258 zájemců, kteří prošli čtyřdenním dvoukolovým sítem písemných testů a ústních pohovorů - a vzali jich 123. Tj. 9,8% zájemců! Pak už během studia téměř nemají odpad. Ten počet přojatých je pro každý rok přesně plánován, takže učitel po studiu má jisté, že najde místo.
Plné studium trvá zpravidla 5 let, z toho 3 roky bakalářský stupeň (180 kreditů - viz ECTS kredity) a 2 roky magisterský stupeň (120 kreditů). Učit může i učitel - bakalář, ale nemá své místo, na rozdíl od magistrů, jisté.
Subject teachers studují své odborné předměty na své fakultě a kromě toho na té pedagigické něco jako "pedagogické minimum" za 60 kreditů - dá se to stihnout za 1 rok, někteří to dělají i paralelně se svým odborným studiem. U učitelů odborných předmětů, tedy inženýrů, to, jak jsem snad pochopil, je obdobné. Učitelů 2. a 3. stupně v některých humanitních oborech je dokonce více než je potřeba. Učitelky MŠ musí mít bakalářské studium.
Učitelé mají nadprůměrný plat, a to 2989 EUR (class teacher), 3265 EUR (subject teacher, lower secondary), resp. 3725 (upper secondary). Průměrný plat Finsku je 2734 EUR (muži 3035, ženy 2433 - tedy celkem dost rozdíl!). Přesto prý zejména muži odcházejí do firem (z toho parafráze "Nokia collecting people").
Platy jsou rovnostářské, téměř žádné nadtarifní složky.
Palmenia Centre for Continuing Education, tedy středisko pro poskytování DVPP, kde jsme byli odpoledne, patří také pod Helsinskou univerzitu. Zaměřovali jsme se zejména na vzdělávání ředitelů. Kdo chce být ředitelem, musí absolvovat studium za 15 kreditů, kde se učí zejméma legislativu a ekonomiku. Ředitele v konkurzu vybírá municipalita a má to na neurčito. Dotaz z pléna: k čemu jsou v tomto případě účastníkům ty kredity? Odpověď: k ničemu, ale jako univerzita jsou zvyklí je udělovat. :-)
Ale zpět k tomu DVPP. Školy si to neplatí, hradí to stát přímo vzdělávacímu středisku, v podstatě tam opět neexistuje konkurence. Opět ve jménu stejné dostupnosti pro všechny. Stát také určuje, kolik jakých kurzů má být (nikoliv poptávka ze strany účastníků).
Zeptal jsem se, jak to vidí s ICT dovednostmi učitelů a zda existuje nějaká povinná úroveň znalostí. Není definována a úroveň učitelů je různá - někteří válí, mnozí neumí takřka nic a tyto rozdíly se prý zvětšují. Ředitelé mají svůj vlastní ICT kurz, kde se mimo jiné učí i takové věci jako Facebook. Aby věděli, jak to využít ve výuce, aby to mohli sdělovat učitelům a aby lépe porozuměli dětem.
Jak jsme tak o tom při návratu do hotelu diskutovali, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedné (a tam se řadí většina) se finský rovnostářský systém "všem stejně, nikdo nevyčnívat" líbí. Mnohem menší skupina, 2-3 lidé, je těch, co už je to štve. Sem patřím i já. A nemyslím si, že to takto může dlouhodobě fungovat. Ale (abych byl spravedlivý), fakt je, že výsledky mají.
Ještě zajímavost z Helsink: všude plno cyklistů, celé město je protkáno systémem cyklistických
stezek, kola si lidé odkládají všude a téměř je nezamykají.
Počasí se zhoršilo, pršelo. Konstatovali jsme, že jsme vlastně dosud ani neměli čas podívat se po Helsinkách na nějaké památky. Jsem rád, že jsem se byl v neděli po půlnoci alespoň trochu projít. Jinak město známe jen z přesunů do těch různých organizací. Dnes před večeří jsem rychle zaběhl do supermarketu a na nádraží do stánků se suvenýry koupit pár drobností, to je tak vše.
Přidal jsem fotky do finské fotogalerie na https://picasaweb.google.com/103626790612647825074/Finsko
Universita Helsinky je zajímavá tím, že byla založena v Turku. :-) Prohlédli jsme si její pedagogickou knihovnu plnou různých učebnic pro děti a absolvovali jsme několikahodinovou přednášku s diskusí o učitelském studiu.
Učitelé na 1. stupni, tj. v 1.-6. třídě (primary school) se nazývají class teachers a učí ve své třídě všechny předměty. Učitelé na 2. stupni (7.-9., lower secondary) a na střední škole (upper secondary) se nazývají subject teachers, mají jeden hlavní předmět (major subject) a jeden vedlejší (minor subject).
Jak probíhá studium? Je o ně obrovský zájem a berou jen ty nejlepší. Např. v roce 2008 se na class teacher hlásilo 1258 zájemců, kteří prošli čtyřdenním dvoukolovým sítem písemných testů a ústních pohovorů - a vzali jich 123. Tj. 9,8% zájemců! Pak už během studia téměř nemají odpad. Ten počet přojatých je pro každý rok přesně plánován, takže učitel po studiu má jisté, že najde místo.
Plné studium trvá zpravidla 5 let, z toho 3 roky bakalářský stupeň (180 kreditů - viz ECTS kredity) a 2 roky magisterský stupeň (120 kreditů). Učit může i učitel - bakalář, ale nemá své místo, na rozdíl od magistrů, jisté.
Subject teachers studují své odborné předměty na své fakultě a kromě toho na té pedagigické něco jako "pedagogické minimum" za 60 kreditů - dá se to stihnout za 1 rok, někteří to dělají i paralelně se svým odborným studiem. U učitelů odborných předmětů, tedy inženýrů, to, jak jsem snad pochopil, je obdobné. Učitelů 2. a 3. stupně v některých humanitních oborech je dokonce více než je potřeba. Učitelky MŠ musí mít bakalářské studium.
Učitelé mají nadprůměrný plat, a to 2989 EUR (class teacher), 3265 EUR (subject teacher, lower secondary), resp. 3725 (upper secondary). Průměrný plat Finsku je 2734 EUR (muži 3035, ženy 2433 - tedy celkem dost rozdíl!). Přesto prý zejména muži odcházejí do firem (z toho parafráze "Nokia collecting people").
Platy jsou rovnostářské, téměř žádné nadtarifní složky.
Palmenia Centre for Continuing Education, tedy středisko pro poskytování DVPP, kde jsme byli odpoledne, patří také pod Helsinskou univerzitu. Zaměřovali jsme se zejména na vzdělávání ředitelů. Kdo chce být ředitelem, musí absolvovat studium za 15 kreditů, kde se učí zejméma legislativu a ekonomiku. Ředitele v konkurzu vybírá municipalita a má to na neurčito. Dotaz z pléna: k čemu jsou v tomto případě účastníkům ty kredity? Odpověď: k ničemu, ale jako univerzita jsou zvyklí je udělovat. :-)
Ale zpět k tomu DVPP. Školy si to neplatí, hradí to stát přímo vzdělávacímu středisku, v podstatě tam opět neexistuje konkurence. Opět ve jménu stejné dostupnosti pro všechny. Stát také určuje, kolik jakých kurzů má být (nikoliv poptávka ze strany účastníků).
Zeptal jsem se, jak to vidí s ICT dovednostmi učitelů a zda existuje nějaká povinná úroveň znalostí. Není definována a úroveň učitelů je různá - někteří válí, mnozí neumí takřka nic a tyto rozdíly se prý zvětšují. Ředitelé mají svůj vlastní ICT kurz, kde se mimo jiné učí i takové věci jako Facebook. Aby věděli, jak to využít ve výuce, aby to mohli sdělovat učitelům a aby lépe porozuměli dětem.
Jak jsme tak o tom při návratu do hotelu diskutovali, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedné (a tam se řadí většina) se finský rovnostářský systém "všem stejně, nikdo nevyčnívat" líbí. Mnohem menší skupina, 2-3 lidé, je těch, co už je to štve. Sem patřím i já. A nemyslím si, že to takto může dlouhodobě fungovat. Ale (abych byl spravedlivý), fakt je, že výsledky mají.
Ještě zajímavost z Helsink: všude plno cyklistů, celé město je protkáno systémem cyklistických
Počasí se zhoršilo, pršelo. Konstatovali jsme, že jsme vlastně dosud ani neměli čas podívat se po Helsinkách na nějaké památky. Jsem rád, že jsem se byl v neděli po půlnoci alespoň trochu projít. Jinak město známe jen z přesunů do těch různých organizací. Dnes před večeří jsem rychle zaběhl do supermarketu a na nádraží do stánků se suvenýry koupit pár drobností, to je tak vše.
Přidal jsem fotky do finské fotogalerie na https://picasaweb.google.com/103626790612647825074/Finsko
úterý 20. září 2011
Vzdělávání dětí i dospělých
Po včerejších zkušenostech jsem si vzal i svetr - a pak mi bylo celý den horko - venku i uvniř. Fini asi už zahájili topnou sezónu a ve všech budovách, kde jsme byli (nejen dnes) bylo přetopeno.
Dopoledne jsme se zabývali vzděláváním dospělých, odpoledne jsme navštívili školu ve městě Tuusula na pak vzdělávací centrum pro dospělé tamtéž.
Dopoledne - Asociace pro vzdělávání dospělých. Jde o neformální vzdělávání, tj. absolvent sice dostane certifikát, ale nezískává tím kvalifikaci. Severský systém Folk building funguje. Je štědře dotován státem a vzdělává se celá polovina (!) z 5,2 miliónů obyvatel Finska. Stát hradí 50%, municipalita dalších 30%, takže na lidi zbývá 20% - a to pak třicetihodinový kurz vyjde bratru na 30 EUR.
Kdo učí v centrech vzdělávání dospělých? Ve 400 centrech učí cca 2000 učitelů na plný úvazek (lidi s univerzitním vzděláním), ale ještě mnohem více lektorů na částečný úvazek.
Ve Finsku existují také tzv. Folkhigh schools, které mohou vyplnit případnou roční přestávku mezi střední a vysokou školou.
Odpoledne jsme jeli autobusem hromadné dopravy do města Tuusula (asi 45 minut jízdy z Helsink). Cestou od autobusu ke škole nás zaujala spousta obrovských hub, co tam volně rostly a nikdo je nesbíral. Takové jsem viděl jen v kině v Mrazíkovi, tam je ale sbírali medvědi.
Škola v Tuusule byla pěkná. Na úvod jsme poobědvali ve školní jídelně - jídlo chutné, odběr jídla samoobsluhou, polévky zřejmě nevedou. Hodně se tam k jídlu pije mléko.
Prohlédli jsme si společně třídy na 1. stupni a pak jsme se dělili podle zájmu na několik skupin, které šly do hodin. Vybral jsem si House economy. Měl jsem sice představu o domácím účetnictví apod., ale vyklubalo se z toho obyčejné vaření. Ale nelitoval jsem, v takovém dějepisu nebo biologii kolegové určitě nedostali od žáků výbornou čerstvě upečenou buchtu. :-)
Pak jsme měli přednášku. Zajímavosti z ní:
Kurzy tu probíhají trochu ráno, trochu odpoledne, ale hlavně večer. Statistika tohoto centra za rok 2010: 10210 odučených hodin v 501 kurzech. Toto zajišťuje ředitelka centra se 3 učiteli na plný úvazek, 2 a půl asistenty a 140 učiteli (lektory) na částečný úvazek. Nejvíce frčí umění, řemesla a jazyky, pak pohybové aktivity, v menší míře ICT a další. Letáky s nabídkou jdou každoročně do všech domácností v Tuusula.
Další zajímavosti z finského školství:
Podpora výuky jazyků. Učí se dva jazyky, co nejsou cizí. Někteří Finové mají jako rodný jazyk finštinu a ve škole se učí také švédsky. Jiní zase naopak. Ten druhý jazyk se nazývá v jejich systému B-jazyk. Pak se ještě učí už od malých tříd A-jazyk, ten je skutečně cizí jazyk, nejčastěji angličtina. Během pobytu jsme nenarazili na představitele školy či jiné instituce, který by s námi nebyl schopen mluvit anglicky. A co vy, čeští ředitelé?
Projekty: o ty moc zájem nemají, proč taky, když je štědře financuje stát. Není divu, že projekty jsou pak pro ně jen moc práce navíc na úkor vzdělávání.
Maturita: středoškolské vzdělávání trvá přibližně 3 roky (není to jednotné, protože je tam ten dříve popisovaný kurzový systém). Maturita je dobrovolná. Někteří si maturitu z určitých předmětů dělají už na začátku posledního ročníku studia.
Inspektoři vyhynuli: celý finský školský systém je založený na důvěře. Kromě maturity, která je jednotná, neexistují žádné celoplošné srovnávací testy. Inspekci zrušili v roce 1991 a nikomu nechybí.
Dopoledne jsme se zabývali vzděláváním dospělých, odpoledne jsme navštívili školu ve městě Tuusula na pak vzdělávací centrum pro dospělé tamtéž.
Dopoledne - Asociace pro vzdělávání dospělých. Jde o neformální vzdělávání, tj. absolvent sice dostane certifikát, ale nezískává tím kvalifikaci. Severský systém Folk building funguje. Je štědře dotován státem a vzdělává se celá polovina (!) z 5,2 miliónů obyvatel Finska. Stát hradí 50%, municipalita dalších 30%, takže na lidi zbývá 20% - a to pak třicetihodinový kurz vyjde bratru na 30 EUR.
Kdo učí v centrech vzdělávání dospělých? Ve 400 centrech učí cca 2000 učitelů na plný úvazek (lidi s univerzitním vzděláním), ale ještě mnohem více lektorů na částečný úvazek.
Ve Finsku existují také tzv. Folkhigh schools, které mohou vyplnit případnou roční přestávku mezi střední a vysokou školou.
Odpoledne jsme jeli autobusem hromadné dopravy do města Tuusula (asi 45 minut jízdy z Helsink). Cestou od autobusu ke škole nás zaujala spousta obrovských hub, co tam volně rostly a nikdo je nesbíral. Takové jsem viděl jen v kině v Mrazíkovi, tam je ale sbírali medvědi.
Škola v Tuusule byla pěkná. Na úvod jsme poobědvali ve školní jídelně - jídlo chutné, odběr jídla samoobsluhou, polévky zřejmě nevedou. Hodně se tam k jídlu pije mléko.
Prohlédli jsme si společně třídy na 1. stupni a pak jsme se dělili podle zájmu na několik skupin, které šly do hodin. Vybral jsem si House economy. Měl jsem sice představu o domácím účetnictví apod., ale vyklubalo se z toho obyčejné vaření. Ale nelitoval jsem, v takovém dějepisu nebo biologii kolegové určitě nedostali od žáků výbornou čerstvě upečenou buchtu. :-)
Pak jsme měli přednášku. Zajímavosti z ní:
- "ŠVP" - existuje celostátní kurikulum, školy si dělají podle toho vlastní, ale taky města dělají jednotná kurikula pro své školy. Není to povinné, ale dělají to prakticky všude. Výsledek: školy ve městě se nijak neliší, takže se ani nepředpokládá, že by si rodiče vybrali jinou školu než tu, co je nejblíže.
- Dojíždění do školy je zdarma, pokud dítě bydlí dál než 5 km, v Tuusula tuto vzdálenost zmenšili na 3 km.
- Speciální podpora - hodně peněz jde na podporu těch žáků, co potřebují spec. péči. Cílem je co nejmenší odpad ze systému, z toho možná plynou ty dobré výsledky v PISA.
- Škola, kde jsme byli, má třídy od 0. do 9., roční rozpočet cca 4 mil. EUR.
Kurzy tu probíhají trochu ráno, trochu odpoledne, ale hlavně večer. Statistika tohoto centra za rok 2010: 10210 odučených hodin v 501 kurzech. Toto zajišťuje ředitelka centra se 3 učiteli na plný úvazek, 2 a půl asistenty a 140 učiteli (lektory) na částečný úvazek. Nejvíce frčí umění, řemesla a jazyky, pak pohybové aktivity, v menší míře ICT a další. Letáky s nabídkou jdou každoročně do všech domácností v Tuusula.
Další zajímavosti z finského školství:
Podpora výuky jazyků. Učí se dva jazyky, co nejsou cizí. Někteří Finové mají jako rodný jazyk finštinu a ve škole se učí také švédsky. Jiní zase naopak. Ten druhý jazyk se nazývá v jejich systému B-jazyk. Pak se ještě učí už od malých tříd A-jazyk, ten je skutečně cizí jazyk, nejčastěji angličtina. Během pobytu jsme nenarazili na představitele školy či jiné instituce, který by s námi nebyl schopen mluvit anglicky. A co vy, čeští ředitelé?
Projekty: o ty moc zájem nemají, proč taky, když je štědře financuje stát. Není divu, že projekty jsou pak pro ně jen moc práce navíc na úkor vzdělávání.
Maturita: středoškolské vzdělávání trvá přibližně 3 roky (není to jednotné, protože je tam ten dříve popisovaný kurzový systém). Maturita je dobrovolná. Někteří si maturitu z určitých předmětů dělají už na začátku posledního ročníku studia.
Inspektoři vyhynuli: celý finský školský systém je založený na důvěře. Kromě maturity, která je jednotná, neexistují žádné celoplošné srovnávací testy. Inspekci zrušili v roce 1991 a nikomu nechybí.
pondělí 19. září 2011
První kontakt s finským školstvím
Dnes jsme měli na programu 2 návštěvy.
Déšť, vítr, nestíhali jsme oběd.
Dopoledne Národní rada pro vzdělávání - taková organizace pod ministerstvem. Tam jsme se seznámili s jejich reformou školství a s finským školským systémem. Prezentace je tu: http://prezi.com/jnm83nw9fob3/
Zajímavosti:
Povinná školní docházka je devítiletá a začíná v 7 letech. Mladší děti mohou navštěvovat školky. Je zvykem se zúčastnit už "nultého" ročníku - předškolního vzdělávání, které organizují školy.
Základní škola je dělena na 1. stupeň (1.-7.) a 2. stupeň (7.-9.). Kdo ještě není rozhodnutý, kam dál z devítky, může jít předtím do 10. třídy.
Na SŠ je kurzový a kreditní systém. Kurzy trvají 6 týdnů, během té doby absolvují několik 38 hodinových kurzů, pak zase jiné. Na odborných školách 4 dny výuky + 1 den praxe. Učiliště: vzdělání získají buď klasicky ve škole nebo později mohou jít pouze na zkoušky - to když byli třeba vyučení nebo vystudovaní v něčem jiném, pak pracovali např. jako automechanik, tak prostě jen složí tu zkoušku, aby doložili, že to umí.
Celé finské školství je bezplatné, a to včetně stravování žáků, učebnic, dopravy do školy (pro ty, co bydlí dále než 5 km). Oni taky platí asi 50% daně a pak existuje něco, čemu sami Finové říkají "Robin Hood System" - přerozdělování peněz od bohatších regionů směrem k chudším. Cílem je rovná dostupnost vzdělávání.
Odpoledne Viikki Teacher Training Senior Secondary School - taková fakultní škola helsinské univerzity, od předškoláků po střední. Byl jsem se podívat na pár hodin Upper Secondary, což odpovídalo našim žákům SOŠ (švédština, němčina, fyzika, matika). Fotil jsem (viz), vybavení dobré, ale je to fakultní škola. Zajímalo by mě, zda to tak je všude. Uvidímev úterý v další škole . Vyučovací metody nic zvláštního, matika a fyzika vyloženě frontálně, oni mají v každé třídě takové to čtecí zařízení spojené s projektorem a promítají učebnice. Přesto v průzkumech PISA jasně vedou. Proč? Napadla mě jediná věc: ti žáci celou dobu nevyrušovali, dávali pozor, a když se bavili, tak pouze k věci. A proto to možná umí!
Foto z pondělí (a neděle) je na https://picasaweb.google.com/
Déšť, vítr, nestíhali jsme oběd.
Dopoledne Národní rada pro vzdělávání - taková organizace pod ministerstvem. Tam jsme se seznámili s jejich reformou školství a s finským školským systémem. Prezentace je tu: http://prezi.com/jnm83nw9fob3/
Zajímavosti:
Povinná školní docházka je devítiletá a začíná v 7 letech. Mladší děti mohou navštěvovat školky. Je zvykem se zúčastnit už "nultého" ročníku - předškolního vzdělávání, které organizují školy.
Základní škola je dělena na 1. stupeň (1.-7.) a 2. stupeň (7.-9.). Kdo ještě není rozhodnutý, kam dál z devítky, může jít předtím do 10. třídy.
Na SŠ je kurzový a kreditní systém. Kurzy trvají 6 týdnů, během té doby absolvují několik 38 hodinových kurzů, pak zase jiné. Na odborných školách 4 dny výuky + 1 den praxe. Učiliště: vzdělání získají buď klasicky ve škole nebo později mohou jít pouze na zkoušky - to když byli třeba vyučení nebo vystudovaní v něčem jiném, pak pracovali např. jako automechanik, tak prostě jen složí tu zkoušku, aby doložili, že to umí.
Celé finské školství je bezplatné, a to včetně stravování žáků, učebnic, dopravy do školy (pro ty, co bydlí dále než 5 km). Oni taky platí asi 50% daně a pak existuje něco, čemu sami Finové říkají "Robin Hood System" - přerozdělování peněz od bohatších regionů směrem k chudším. Cílem je rovná dostupnost vzdělávání.
Odpoledne Viikki Teacher Training Senior Secondary School - taková fakultní škola helsinské univerzity, od předškoláků po střední. Byl jsem se podívat na pár hodin Upper Secondary, což odpovídalo našim žákům SOŠ (švédština, němčina, fyzika, matika). Fotil jsem (viz), vybavení dobré, ale je to fakultní škola. Zajímalo by mě, zda to tak je všude. Uvidímev úterý v další škole . Vyučovací metody nic zvláštního, matika a fyzika vyloženě frontálně, oni mají v každé třídě takové to čtecí zařízení spojené s projektorem a promítají učebnice. Přesto v průzkumech PISA jasně vedou. Proč? Napadla mě jediná věc: ti žáci celou dobu nevyrušovali, dávali pozor, a když se bavili, tak pouze k věci. A proto to možná umí!
Foto z pondělí (a neděle) je na https://picasaweb.google.com/
neděle 18. září 2011
Příjezd
Začínám psát blog o týdenní stáži ve Finsku. Cílem je poznat finské školství. Cesta naší cca dvacetičlenné skupiny uičitelů z Moravskoslezského kraje je hrazena z projektu Efektivní management škol realizovaného KVIC Nový Jičín.
Tak tedy neděle:
Let z Ostravy do Prahy byl klidný. V Praze na letišti vyhlásili evakuaci, tak nás všechny vyhnali ven, ale žádná bomba nebouchla a během půl hodiny jsme zase mohli dovnitř. Let do Finska taky OK, cestou jsem si četl materiál o finském školství, co jsme dostali, velmi zajímavé. Už se tedy těším, jak to, co jsem četl, poznám v reálu.
Pár odkazů z brožury:
Díky časovému posunu jsme byli v hotelu až kolem půlnoci, ale ještě jsme se byli na hodinku ve třech projít po nočních Helsinkách. Došli jsme až k moři. V pohodě, klid, jen jednou se na nás nalepil opilec, ze kterého se pak vyklubal Rus. Takže jsme vzájemně střídavě govorili a speaking, než jsme se ho zbavili (měl očividně zálusk na mé dvě kolegyně).
Tak tedy neděle:
Let z Ostravy do Prahy byl klidný. V Praze na letišti vyhlásili evakuaci, tak nás všechny vyhnali ven, ale žádná bomba nebouchla a během půl hodiny jsme zase mohli dovnitř. Let do Finska taky OK, cestou jsem si četl materiál o finském školství, co jsme dostali, velmi zajímavé. Už se tedy těším, jak to, co jsem četl, poznám v reálu.
Pár odkazů z brožury:
- Finsko- škola zdarma pro všechny
- blog studentky gymnázia, co tam byla na ročním studijním pobytu
- Finský úspěch v oblasti čtenářské gramotnosti
- Tajemství úspěchu finského vzdělávání
- Bude PISA 2009 pro náís poučením?
Díky časovému posunu jsme byli v hotelu až kolem půlnoci, ale ještě jsme se byli na hodinku ve třech projít po nočních Helsinkách. Došli jsme až k moři. V pohodě, klid, jen jednou se na nás nalepil opilec, ze kterého se pak vyklubal Rus. Takže jsme vzájemně střídavě govorili a speaking, než jsme se ho zbavili (měl očividně zálusk na mé dvě kolegyně).
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)